Když si můj bratr Ryan zařizoval nově postavený domek, rozhodla jsem se mu pomoct v kuchyni a začala jsem s vybalováním dřezu Blanco. „Je úplně nový?“ ptala jsem se, aby nebylo stále jen ticho. Ryan bývá velmi vstřícný člověk, ale ten den už byl hodně vyčerpaný, což se projevovalo i na jeho odpovědích. „A co bys čekala? Že je z bazaru? Prosím tě…“ No dobře, uznávám, že má otázka nebyla nejinteligentnější.
Můj malý nápad
Ovšem celodenní práce a mé marné snažení být nápomocná člověku, který se očividně ve dřezech vyzná a sám je schopen si ho doma nainstalovat do pracovní desky a veškeré manuální práce mu jdou od ruky, mě přivedla k jedné myšlence. Protože s Ryanem neustále soupeříme, jak už to mezi podobně starými sourozenci bývá, řekla jsem si, že by mohlo být zajímavé zkusit něco jako často můžete vidět na youtube.cz. Vezmou tam určitý produkt – například mobil – a zkusí ho shodit ze sedmého patra. Všechno detailně natočí i se závěrem, jak třeba právě telefon nakonec vypadal. Já samozřejmě nechtěla házet dřez ze střechy paneláku, ale chtěla jsem udělat testování odolnosti různých typů dřezů Blanco. Alespoň jsem mohla prověřit správnost výběru dřezu mého drahého sourozeneckého soupeře.
Když já nakupuji…
Než jsem se konečně dokopala k tomu uskutečnit své plány, byl začátek dalšího měsíce. Po tom, co jsem si TADY důkladně pročetla, jak Wikipedie definuje slovo dřez, jsem se konečně odhodlala nasednout do svého milovaného džípu a zajet do obchodu. Nakupovat samozřejmě můžete i přes internet, třeba tady https://anill.cz/. Já se rozhodla pro kamennou prodejnu, která bohužel díky své rozlehlosti dokázala, že nemám absolutně žádnou schopnost orientace. Po dlouhých minutách hledání daného dřezu si mého strádání všiml mladý muž. Podle jeho neformálního oblečení jsem usoudila, že je to obyčejný zákazník jako já. Tedy on vypadal mnohem méně ztraceně než já. Zamířil ke mně a s úsměvem na rtech se mě zeptal, co hledám. Spadl mi kámen ze srdce, když mi vysvětlil velmi jednoduše cestu ke hledanému produktu. Naložila jsem keramický a nerezový dřez Blanco, zaplatila, naložila do auta a pelášila zpátky do svého malého rodinného domku v odlehlé čtvrti.
Koho to zajímá víc?
První, kdo mě vždy uvítá doma, když přijedu s něčím novým, jsou mé děti. Rachel a Jamie jsou moje všechno. Ovšem občas jsou až moc zvědaví. Po jejich nekonečném prošení jsem jim dovolila zapojit se do mého projektu. Ráda si hraju se svými dětmi, protože mají bujnou fantazii a vždy vymyslí něco pozoruhodného.
Mise: Testátoři kuchyňských věcí
Tak takhle se rozhodly, že pojmenují naši akci. Rachel okamžitě zamířila do kuchyně, oblékla si zástěru a přinesla vařečku s tím, že se prohlásila velitelem akce. Jamie poddajně přikyvoval všem jejím příkazům a abych nebyla mimo hru, zapojila jsem se do toho divadla taky. S Jamiem jsme z kůlny přinesli pár nástrojů jako třeba kladivo a štípačky, z kuchyně potom nože a pár dalších testovacích nástrojů. Protože máme dva koně a poníka, využili jsme naší doma vyrobené dřevěné kozy na sedla a zasadili do ní dva nové dřezy.
A pak to začalo
Rachel nakázala Jamiemu, aby si vzal na starost točení videokamerou, a mně, abych počala zkoušení odolnosti. Celou hodinu jsme se skoro vkuse smáli a střídali se v testování. Děti byly mnohem opatrnější než já. Jsou zvyklé si věcí vážit a to, že jsem jim v podstatě dovolila něco ničit, pro ně byla novinka.
Nejlepší chvíle dne však byla, když jsme měli jít sestříhat natočené video. Zjistili jsme totiž, že Jamie zapomněl zmáčknout spoušť, takže celá akce skončila pouze v našich vzpomínkách.
Co teď se dřezy?
Ve vzpomínkách a ve dřezech. Ty k mému překvapení vydržely opravdu hodně, a tak jsem se je rozhodla nějakým interesantním způsobem využít. Dřez v kuchyni jsme už samozřejmě měli, takže nebyla potřeba dávat tam další. Hledala jsem články, abych se mohla inspirovat a opravdu se mi líbil TENTO. Využila jsem tedy super vlastností nerezového dřezu pro vodu koním a keramický se stal žlabem na granule.
